TANEC

Název africké tance je popravdě trochu zavádějící nebo spíš příliš zjednodušený. Asi tak jako bychom řekly evropské nebo asijské tance. Například španělské flamenco nemá nic společného s českým kozáčkem. Rovněž tak nemá jihoafrický folklor nic společného s egyptským břišním tancem. V celé Africe je tolik rozdílných stylů, jako druhů sýra. I přesto se jméno africké tance používá, a to ve všech jazycích.

Abych tedy upřesnila jaké to afro tančím a učím, jedná se o styl pocházející ze západní Afriky, ze zemí Guinea Conakry, Mali a Pobřeží slonoviny. Tanec je v těchto zemích pokládán za přirozené vyjádření člověka, bez ohledu na věk, postavu a zkušenosti. Je to plné právo projevit radost z pohybu, kterou si tamější umí dopřát. Tančí se na oslavách, svatbách, přechodových rituálech, slavnostech vesnice a jiných událostech, kterých je mnoho. Bubeníci k tomu hrají na bubny a skoro vždy se i zpívá. Každá slavnost má své tradiční rytmy a taneční kroky.

V současnosti se tanec i hudba modernizují. V jednom rytmu se kromě původních tradičních kroků objevují i jiné, předělané nebo se tvoří úplně nové. Sestavují se celé choreografie často doplněné o divadelní prvky a vytváří tak celé příběhy. Tento styl se nazývá „Ballet styl“, a to proto, že „ballet“ je název pro celou taneční skupinu. (např. Ballet de Marveilles, Ballet Africaine..). Většina učitelů v Evropě dnes učí právě balet styl.

Ačkoliv se při afru tančí specifické kroky, každý v něm může najít a vyjádřit svůj vlastní styl. Hudba, která nás doprovází pod taktovkou zapálených bubeníků je motorem a motivací prožívat každý okamžik na plno. Rytmus a radost z pohybu. Není důležité tančit dobře, hlavně aby to bylo od srdce.